Po deštivém začátku týdne, jsme ve čtvrtek 18. května vyrazili s prvním slunečným dnem v úctyhodném počtu 45 + 3 s třídami 6.A a 6.B směr Safari. Ne to v Africe, ale nám i to ve Dvoře Králové nad Labem připadalo lákavé a s vůní dálek. S myšlenkou na slova pana učitele třídního, “i cesta může být cíl”, jsme neohroženě vyrazili linkovým autobusem na brněnské hlavni nádraží, odkud nás čekala cesta vlakem až do Pardubic. Pohotový pan průvodčí nám zajistil, že vlak, do kterého, jsme měli přestupovat – a hrozilo, že ho nestihneme, na nás počkal a trasa do Dvora Králové nám pěkně odsýpala.
Ač se některým příliš nechtělo, nakonec nás všechny okouzlila šikovnost zaměstnanců ve výrobně Vánočních ozdob, kde jsme měli domluvenou exkurzi. Bylo trošku zvláštní, vidět všude kolem sebe vánoční třpyt uprostřed května, ale naše milá paní průvodkyně uměla vše krásně ukázat a vysvětlit, takže i ti největší bručouni nakonec roztáli a obdivovali, kolik poctivé práce se ukrývá za každým jedním kouskem.
Po exkurzi šup šup doplnit zásoby v místním obchodě a pak už nás čekala cesta směr ZOO a omrknout naše stany. Děti byly předem domluvené, kdo chce, s kým bydlet, takže ubytování proběhlo rychle a bez zádrhelů. Uvítaly nás připravené glampingové stany, kde byly připravené postele s měkoučkým plyšovým povlečením a dekou a také přímotop (přeci jen noci jsou zde chladné), rychlovarná konvice, hrnečky s čajem a lednice.
A blížil se čas, na který jsme se těšili, v podvečer jsme vyrazili na slibované safari. Myslím, si, že jsme měli i štěstí, jelikož jsme většinu zvířat zastihli vzhůru a akčních. Cestou nás zdrželi watusi, kteří se rozhodli jít krokem před naším safari truckem a my museli počkat, až se uráčí nás nechat projet. Příjezd k výběhu lvů mi připomínal scény z filmu Jurský park, všude vysoké ploty, pletivo, dráty…ale hned po vjezdu na nás koukal jeden lví puberťák a další se pod dozorem lvic přidávali. Dětem se líbilo, jak nám lvi pobíhali okolo vozu. Do safari jsme se vrátili ještě večer, posilnění spoustou pizzy, ale tentokrát pěšky, kdy jsme měli komentovanou večerní prohlídku s průvodcem, který nám vše ukázal a měl pro děti připravenou spoustu zajímavostí, včetně krmení žiraf – podle některých škrábe žirafí brada do dlaně stejně jako “ta našeho táty”.
První den skončil, sluníčko zapadlo a my se pomalu loudali směr kemp a mnozí se těšili na teplý čaj. Jak večer postupoval, ochlazovalo se a postupně se začínaly děti zavrtávat do postelí a my na hlídce měli krásný výhled na mihotající se lampičky jednotlivých stanů. No jako ze sna.
Dne druhý. Sotva se rozbřesklo, začaly se ze stanů ozývat první rozespalé hlasy. A jaké může být lepší probuzení než, když vykouknete ze stanu a vidíte do výběhu žiraf, zeber a pakoňů, kde se hašteří hejno perliček? No vylepšit to může snad jen snídaně, která se na brzy čekala, a na které jsme si všichni moc pochutnali.
Dopolední program se nesl v duchu Ptačího světa, kde se děti opět dozvěděly mnoho o nejrůznějších opeřencích a mohly si osahat třeba pštrosí vejce. Hodně nás pobavil a některé i lehce vyděsil rozhořčený “útok” perličky supí, která klovala paní učitelce do kalhot.
Sbalit věci ze stanů, pořídit poslední suvenýry a hurá na pěší cestu směr vlakové nádraží. Ještěže nás čekala zastávka na oběd – řízek spraví náladu vždycky. Nabití energií z oběda jsme pokračovali na místní nádraží svižným tempem – zbytečně, náš vlak měl zpoždění, které nás pronásledovalo až do Brna. Snad nějací afričtí bůžkové, kterým jsme padli do oka na safari nad námi drželi ochranou ruku a navzdory všem zpožděním, která jsme nabrali cestou, jsme dorazili na sraz s rodiči v Sokolnicích jen o půlhodiny později, tedy dalším spojem.
Jsem moc ráda, že jsem mohla jet s prima partou šesťáků i oběma jejich kantory, počasí nám přálo, něco jsme zažili, něco se dozvěděli a bylo nám společně dobře.
6. A, 6. B, Mgr. Baník, Mgr. Justová a M. Zlatníčková
