Když přijdou sychravé listopadové dny a stromům na naší zahradě zůstává na větvích už jen pár listů, přichází zamykání zahrady. Kyblíčky a lopatky jsme již dávno vyměnili za dětské hrábě a kolečka. Na zahradě se postupně kupily hromádky listí jako „pelíšky pro ježky“, domečky pro broučky z klacíků a mechu, vázali jsme věnce a kytice z přírodnin, lepili jsme panáčky Podzimníčky.
Každý den jsme sledovali proměny přírody a těšili se na podzimní slavnost. K tomu nám zbývalo jediné – aby si každé dítě vyrobilo svůj „zlatý klíček“, kterým zahradu zamkneme.
A pak přišel ten očekávaný den. Děti z obou tříd se sešly na zahradě, kolem jednoho ze stromů utvořily kruh, zpívaly a recitovaly, pohybově vyjadřovaly vše, co patří k podzimu. Pak se rozběhly po zahradě. Svými „zlatými“ klíčky zamykaly všechny stromy a šeptaly jim zaříkávadlo:
Zamykám tě zahrádko,
zima přijde zakrátko.
A ty budeš klidně spát,
o jaru si necháš zdát.
Stromy sice vypadají, jako by spaly, ale zahrada žije dál svým rušným životem naplněným dětskými hlásky a radostným smíchem.
Dagmar Žbánková
