Dne 15. dubna navštívila naše třída 8. B Domov pro postižené děti LILA. Nejprve nás milá paní Mgr. Marie Papcůnová provedla po domově, kde se na nás už prý těšily děti. Potkali jsme děti různého věku i postižení: ty, které mohou chodit, které nemohou chodit a musí být na vozíčku nebo také úplná batolátka. Děti, které chodit mohly, vůbec na nic nečekaly a utíkaly si nás prohlédnout, obejmout a povídat si s námi.
Po prohlídce jsme se rozdělili na skupinky a hráli si s dětmi v různých místnostech. Navštívili jsme tělocvičnu, kde se děti věnovaly pohybu se speciálními pomůckami. Dále jsme se podívali do relaxační místnosti, kde jsme si vyzkoušeli podržet speciální vibrační bubínky a také zkoušeli, jak se cítí děti v maminčině náruči. Na závěr jsme vstoupili do třídy, kde se děti učily jména zvířátek, zpívaly písničky a také nám ukazovaly jejich vlastní deníčky.
Děti vypadaly spokojeně, bylo o ně dobře postaráno. Přesto jsme odcházeli s pocitem, že máme veliké štěstí, že jsme zdraví a můžeme se věnovat tomu, co máme rádi.
Andrea Graclová žákyně 8.B
V pondělí 29. dubna jsme se s 8. A vypravili v rámci hodin Výchovy k občanství a ke zdraví na návštěvu Dětského domova LILA. Žáci chodí kolem denně do školy, ale pro mnohé to bylo poprvé, co mohli nakouknout i dovnitř. Dočkali jsme se milého uvítání a dozvěděli jsme se něco z historie domova. Při zastavení v jednotlivých odděleních byli žáci příjemně překvapeni jak prostorem a vybavením domova, tak bezprostřední radostí dětí z návštěvy. Ti nejmenší za chvíli kolovali z náruče do náruče. Velkou radost dětem z domova jistě udělalo i to, že se mnozí osmáci zapojili do aktivit, které mají v denním režimu. Bazén s míčky to asi vyhrál na celé čáře.
Osudy některých dětí nejsou úplně šťastné, o to víc potěšilo naše žáky vidět, jak se jim rozzářila očka z balonků, které jim přinesli a pomohli nafouknout. Jsme vděční za pozvání a za možnost takzvaně nakouknout pod pokličku v LILE. Mnohé děti si uvědomily, jaké mají štěstí, že jsou zdravé. Na vlastní oči se tak žáci přesvědčili, jak v praxi funguje zařízení, které v naší společnosti dětem poskytuje náhradní rodinnou výchovu.
Bc. Martina Zlatníčková a Mgr. Ivana Čermáková
Postřehy žáků 8. tříd ZŠ Otnice
„
Bylo to fajn a překvapilo mě, že je to tam celkem velké. Myslel jsem si, že to bude malé. Nemám žádný negativní názor a děti byly hodné.
Byla to dobrá zkušenost, nějak to na mě nepůsobilo, spíš jsem myslela, že ty děti budou ve větších skupinkách, například jak ve škole a ne po dvou až po čtyřech dětech, to mě překvapilo. Ale tak nějak jsem si to tak představovala, ale žádné zvláštní dojmy jsem neměla.
Jsou na každého hodní a štědří. Myslel jsem, že jich je tam méně. Možná bych tam chtěl i pracovat, ale nechci si dělat vysokou školu na to. Všude byly televize, což bylo také zajímavé.
Nečekala jsem, že by tam měli relaxační místnost s hudbou. Nečekala jsem, že v pokojích kde spí, budou mít jen postel, myslela jsem, že by tam mohli mít nějaké obrázky, nejen zelené zdi. Bylo pěkné si s dětmi pohrát, třeba jen házení balónkem nebo tleskání rukama. Byla to zábava.
Líbilo se mi, jak se k dětem chovají. Děti byly hodné. Jsem ráda, že jsem mohla vidět prostředí ve, kterém žijí. Ráda jsem si s nimi, aspoň pohrát. Prostředí mají pěkné, ale potřebovalo by trochu zrenovovat.
Myslím, že to tam mají dobře zařízené. Hodně pokojů a místa. Ty jejich ͈tety ̎ jsou moc hodné a milé. Neumím se představit, že bych tam musela bydlet kvůli nějaké vadě. Děti tam byly hodné, i když jsem některým rozumnět nemohla.
Nejdřív jsem se bála (nevím proč) a byla ve stresu, ale pak jsem se uklidnila, když jsme byli v té třídě. (Ke konci to už bylo lepší).
Mně se v domově moc líbilo hlavně prostředí pro děti. Nečekala jsem, že tam budou ͈relaxační místnost ̎ a byla zajímavá. Pak se mi moc líbilo, jakým způsobem se tam o děti starají.
Zapůsobilo to na mě velmi dobře, protože jsem nečekal, že děti budou tak nadšené a spokojené. Překvapilo mě ta uklidňovací místnost, jak tam je tma a relaxační hudba. To jsem vůbec nečekal, že tam bude.
V LILE to bylo pěkně zařízené, nejlepší na tom byla ta uklidňovací místnost. Pracovat v LILE viděl, tak jsem s bych nemohl, je to totiž hodně časově náročná práce. Děti byly hodní a milí.
Věděl jsem, že děti budou aktivní a budou se na nás cpát, ale že tolik, to jsem opravdu nečekal. Fascinovalo mě to, že i když je tam tolik postižených dětí, tak byly v pěkném stavu. Líbilo se mi to, jak jsou místnosti vybavené a roztříděné.
Návštěva v domově se mi líbila. Bylo mi dětí hrozně líto, ale vím, že je o ně dobře postaráno. Uvědomila jsem si vlastně jak moc jsem vděčná, že jsem se narodila zdravá. Máte to tam moc hezké. Nevím, jestli bych takovou práci zvládla zdá se to hodně náročné. Když jsem tam byla tak mě nejvíc zajímalo, co se dětem honí hlavou musí to být zajímavé!
Odnáším si určitě to, že podle toho, co jsem v dětském domově LILA viděl, tak jsem si uvědomil, že mám v životě to největší štěstí, že si mě rodiče nechali a že jsem zdravý a plný síly. I když se mi tam líbilo tak to určitě není lepší jak doma.
Nečekal jsem, že mě holčička stáhne k zemi. Jinak to tam mají hezké. Většina dětí teda nemluvilo, takže bylo těžší je pochopit. Ale líbilo se mi tam ale takovou práci bych si nebyl schopný představit. Děti vypadaly šťastně, když jsme tam přišli a já rád dělám lidem radost.
Překvapilo mě, že tam je tak málo dětí. Bylo to tam dobrý, cítil jsem se klidný, většina těch dětí byla celkem fajn. Nejvíc se mi líbila ta relaxační místnost.
Když jsme tam došli, tak jsem byla velice překvapená, jak je ten areál veliký a jak to mají skvěle přizpůsobené k takovým dětem. Jakmile jsme začali procházet jednotlivá oddělení, tak jsem pochopila, že takové děti potřebují lásku, klid a přijetí. Proto jsem si kladla otázku „Zvládla bych pracovat s takovými dětmi?“. Jsem velice ráda, že jsem mohla domov LILA navštívit, byla to pro mě velmi citová záležitost. Velice jsem vděčná svým rodičům, že si mě nechali a děkuji jim také i paní učitelce Čermákové, že nás tam vzala.
Názory, postřehy, reakce žáků
Překvapilo mě, jak se to velký a taky jak děti pozitivně reagovaly na cizí děti/lidi. Je to tam moc hezký a líbilo se mi to, hlavně ta stimulační místnost. Bylo dobré, že jsme si mohli s dětmi hrát a ve stimulační místnosti i něco vyzkoušet. Ten den celkově se mi líbil a všechny učitelky, sestry byly hodné. Taky se mi líbily všechny ty akce a vlastně všechno.
V LILE to bylo moc hezký, myslím si, že je tam o děti dobře postaráno. Jak jsme přišli do první místnosti s dětma, tak na mě padl smutek, bylo mi jich hrozně líto.
Nějak mě nenapadlo, že by tam bylo jen 27 dětí, i když to je docela dost. A v podstatě všech mi bylo hrozně líto, protože ani nemluvili, dost jich bylo na vozíčku a v podstatě se nehýbaly.
Děti byly velmi hodné. Malá Mia se mi líbila nejvíc, zároveň jsem byla zděšená z toho, že někdo dá tak malinké skoro miminko do domova. Všichni tam byli hrozně milí. Myslím, že tuhle práci by nemohl dělat někdo, koho to nebaví. Překvapilo mě, jak byl domov obrovský, protože tak z venku vůbec nevypadá. Moc ráda bych se tam šla podívat znova, bylo to velmi milé a fajn.
Překvapilo mě, že domov byl takhle velký a krásný. Děti byly moc milé a bylo mi jich vážně líto. Moc ráda bych jim jakkoliv pomohla, i když úplně nevím jak. Uvědomila jsem si, jak moc je důležité naše zdraví. Líbil se mi přístup těch sestřiček, co tam pracovaly. Nebyly protivné ani zlé a k dětem se chovaly jako k vlastním. Klidně bych se tam za nimi chodila dívat každý den.
„
