100. výročí otnické knihovny

Zní to neuvěřitelně, až pohádkově, ale je to tak: otnická knihovna září mladým duchem, přestože slaví 100. narozeniny. První knihovník Bohuslav Haluza začal půjčovat knihy 26. ledna 1924 v obecní kanceláři. A přesně sto let poté, v pátek 26. ledna 2024, přišli žáci 6. A plni očekávání do současné moderní knihovny. Obklopeni více než čtyřmi tisíci knih vyslechli na úvod zápis z kroniky obce: „ Aby vzdělání všech vrstev obyvatelstva mohlo býti doplňováno a prohlubováno, bylo zákonem z r. 1919 nařízeno, aby v každé obci byla zřízena veřejná knihovna obecní, v níž by byly knihy vzdělávací, naučné a zábavné se skutečnou vnitřní hodnotou. Ve zdejší obci byla zřízena obecní knihovna počátkem r. 1924 zakoupením 59 knih za obnos 1360 Kč, jež k tomu účelu vyplatila obec.“ V příjemném prostředí nádherné knihovny a s milou knihovnicí Jitkou Bublovou pracovaly děti nejprve ve skupinách. Zamýšlely se nad svou vlastní četbou knih, nad tím, kde a kdy nejraději čtou, jaké knihy a ilustrace jsou pro ně lákavé. Vzpomínaly, který hrdina, či hrdinka patří mezi nejoblíbenější. Následovala malá procházka knihovnou, možnost výběru libovolné knihy. Pohodlné usazení se do koutů, do křesla, na polštáře. S knihou na klíně, v rukách, nebo na koberci jsme se všichni nořili přes písmenka do světa fantazie. Každý svým čtenářským tempem v klidu a v tichosti nasával atmosféru doby, příběhu, odborných fakt. Společné chvíle naší četby nemohly trvat věčně. Zavřeli jsme knihu s povzdechem, že se musíme vrátit do školy. Téměř polovina se knihou nadchla natolik, že si ji hned odnášela výpůjčkou domů. Knihovnice neskrývala nadšení nad nově přihlášenými čtenáři. Srdce učitelky českého jazyka a literatury plesalo radostí. Plná knihovna zvídavých čtenářů. Nejkrásnější dárek k narozeninám. Věříme, že knihy i nadále budou našimi dobrými společníky. 

Dagmar Kovaříková