V rámci výuky výchovy k občanství a ke zdraví, kde jedno z témat tohoto předmětu je i náhradní rodinná výchova, jsem žákům 8. ročníku nabídla možnost návštěvy DD v Otnicích. Přestože dětí naší školy kolem domova chodí několik let, většina z nich v tomto domově nikdy nebyla. Návštěvu jsem domlouvala s paní Mgr. Marii Papcůnovou, která pracuje v domově jako učitelka. Provedla nás celým domovem a seznámila nás s životem dětí v domově. Po návratu jsem požádala žáky, aby mi stručně napsali, co je zaujalo, co je překvapilo a co jim tato návštěva dala. Tady jsou jejich odpovědi. Myslím, že jsou dosti výmluvné. Mnohé děti si uvědomily, jaké jsou skutečné hodnoty v životě a že je dobré si uvědomit, že nejsou vždy samozřejmostí.
Mgr. Ivana Čermáková
.
NÁZORY ŽÁKŮ:
Docela mě překvapilo, že některé děti se opravdu nebály za námi dojít a nechat se pochovat. Bylo hezké, jak to tam mají rozdělené a že má každý své místečko. Bylo mi to i docela nepříjemné, že oni jsou v domově a nemají třeba svoji rodinu a někteří jsou nemocní, ale já jsem zdravá a to mi bylo trochu líto.
Moc se mi tam líbilo. Ze začátku to bylo trochu divné, ale přemýšlela jsem, že bych tuhle práci také mohla v budoucnu dělat. Bylo mi líto těch dětí, ale myslím si, že se tam o ně hezky starají.
Myslím si, že by se měli více respektovat lidé s nějakým postižením. Měli bychom být více vděční za to, že máme svoji rodinu a jsme zdraví.
Překvapilo mě, že to tam mají tak hezky zařízené a jsem rád, že je i takovým dětem poskytováno to, co i normálním. Také se mi moc líbila ,,relaxační místnost“
Ze začátku jsem se cítila divně. Nechtělo se mi smát, spíše brečet a představa nad tím, že to může mít někdo takhle těžké, obzvlášť když máš fyzické postižení a nedokážeš ani vnímat svět kolem tebe. Ale když jsem se dozvěděla, že to tam mají takhle pěkné, byla jsem šťastná a chvílemi jsem přemýšlela, zda by tohle nemohla být práce i pro mě.
Překvapilo mě, že mají dobře vybavené místnosti. Zaujalo mě, že mají přístup snad ke všem aktivitám, které dělají i ostatní děti.
Velmi se mi líbilo, že je tam o děti hezky postaráno. Moc jsem si to užila a chtěla bych je tam navštívit ještě jednou a pohrát si s nimi. Překvapilo mě, že mají na každé dítě čas a opravdu se jim věnují. Děti byly skvělé, ale bylo mi jich strašně líto.
Ne každý má skvělý život a pro ně to musí být opravdu těžké a je mi jich celkem líto. Uvědomila jsem si, že nesmím myslet jen na sebe, ale i na ostatní. Jsem ráda, že jsem zdravá.
