Neděle 15.1. – 30 žáků převážně z osmých, devátých tříd, s třemi sedmáky a spolu se čtyřmi učiteli naskládalo lyže a zavazadla hodinu po poledni do autobusu. Těšili se všichni: rodiče, že si odpočinou, děti, že nebudou muset do školy. Jen my měli trochu obavu, zdali lyže budou dostatečně využity. Sněhové předpovědi byly všelijaké. Odvážnému štěstí přeje, a tak jsme šťastně zamávali rodičům a odjeli směr Šumperk. Po příjezdu do cíle našeho pobytu ve Vernířovicích jsme se ubytovali a měli odpočinek po dvouhodinové jízdě autobusem. V 18 hodin byla večeře. Po večeři jsme se všichni setkali ve společenské místnosti, kde jsme žáky seznámili s pravidly, která je nutno dodržovat na ubytovacím zařízení a také s pravidly, jak se bezpečně chovat na sjezdovce.
Pondělí 16.1. – Jelikož nám počasí nepřálo, zvolili jsme náhradní dopolední program – procházku po okolí. Šli jsme pětikilometrový okruh s cílem Vlčí sedlo. Po příchodu zpět na ubytovací zařízení jsme se těšili na oběd. Po něm následoval polední klid a odpolední program byl rozdělen na tři skupiny. První skupina trávila čas v posilovně, druhá ve wellness a třetí v bazénu. Po 45 minutách se skupiny prostřídaly. Nadšení a spokojenost se stráveným odpoledním časem byla veliká. Následovala večeře a večerní program byl ve znamení vědomostních her. Zítra snad lyže vyvětráme!
Úterý 17.1. – Netrpělivě jsme sledovali počasí, leč sníh nikde. Ve Vernířovicích nebylo možné lyžovat, proto jsme zvolili variantu odjet na sjezdovku Kouty a Oáza. Slabší lyžaři a začátečníci byli v areálu Oáza a pokročilejší lyžaři v areálu Kouty. Konečně pravý, skutečný, nefalšovaný sníh! Hurá na svah! Žel přišlo hned první zranění a návštěva nemocnice v Šumperku byla nezbytná. Potkalo nás štěstí v neštěstí a lyžařka měla pouze kontuzi kolene. S ohledem na skutečnost, že jsme museli jezdit na sjezdovky mimo ubytování, jsme byli nuceni upravit časy oběda a večeře. Mezi hlavními jídly byl program stejný jako první den, pouze s tím rozdílem, že si děti mohly vybrat, kterou aktivitu si zvolí (posilovna, wellness, bazén). Po večeři byl filmový večer. Žákům jsme promítali film se zimní tematikou. Objevili se první nemocní s virózou.
Středa 18.1. – Stále není možné lyžovat v areálu ubytování, takže volíme opět scénář z minulého dne. Slabší lyžaři na Oázu a pokročilejší do Koutů. Žáci, kteří se necítili dobře, zůstali na ubytování se zdravotníkem, kolegou Vlastimilem Baníkem. Druhý den na lyžích proběhl bez úrazu. Po obědě mohli žáci po „lyžovačce“ odpočívat, nebo využít relaxační možnosti hotelu stejně jako v úterý. Jsme rádi, že jsou děti spokojené s lyžováním, s aktivitami na chatě a že se umí zabavit. My jsme rádi, že jde vše hladce. Polovinu pobytu máme za sebou. Po večeři mládež utužovala kamarádské vztahy: hráli hry, nabírali síly na další den, sdíleli zážitky z lyžování. Utíká to velmi rychle…
Čtvrtek 19.1. – Poslední den lyžování. Vzchopila se i většina „marodů“. Nikdo si nechtěl nechat ujít poslední lyžování. Všechny žáky jsme vzali na sjezdovky do Koutů. Mnoho žáků z nejslabší skupiny dosáhlo výrazného zlepšení a zvládli sjet celou modrou sjezdovku v Koutech. Poslední den na lyžích jsme si moc užili, stejně jako celý týden. Odpolední program byl ve znamení relaxačního pobytu v bazénu, v posilovně. Žáci nejčastěji trávili čas ve wellness. Po obědě dostihla viróza i mne. Zdravá část osazenstva se večer konečně dočkala diskotéky, která trvala zhruba do půlnoci.
Pátek 20.1. – Den odjezdu. Po prodloužené večerce z minulého dne jsme posunuli snídani o hodinu na 9:00. Po snídani žáci začali balit a uklízet své pokoje. Pak zbývala hodina do oběda, kterou jsme trávili hraním deskových her a povídáním ve společenské místnosti. Rekapitulovali jsme pobyt a zážitky. Shodli jsme se, že byl pobyt parádní, přestože nebylo tolik sněhu a některé potrápila nevolnost. Po obědě jsme nabalili věci do autobusu a vyrazili směr domov. V 16 hodin jsme přijeli do Otnic. Odpočinutí rodiče si převzali své ratolesti a lyžařský výcvikový kurz byl u konce. Děkuji kolegyni Evě Slané za péči o začátečníky, Vlastimilu Baníkovi za zábavný program a za péči o churavé, Tomášovi Kociňákovi za vedení lyžařského družstva č. 2. Děkuji za ukázněné děti a věřím, že až se uzdravím, budu se také těšit na příští lyžařský kurz!
Dominik Gryč, vedoucí LVK
