Potřetí se šestice žáků zapojila do přírodovědné soutěže Zlatý list. Celoroční práci pro přírodu jsme rozšířili o další aktivity. Při jejím prezentování jsme si za ty roky mnohem jistější. Základní kolo konané v krásném zámeckém parku Slavkova u Brna tentokrát přivítalo více než sto nadšenců o přírodu.
Věděli jsme, že nebude lehké uspět. Letos jsme totiž nejmladší v kategorii pro sedmé až deváté třídy. Opakovali jsme znalosti ze života hmyzu, ptactva, plazů i rostlin. Každý vyniká v něčem jiném, naštěstí jsme rozděleni do dvou hlídek po třech. Spojíme hlavy dohromady a zvládneme to! Bylo horko, čas neubíhal a nás stále nevolali na start. Seděli jsme u kašny, svačili, povídali si, sledovali hemžící se děti kolem a netrpělivě čekali. Když začali před polednem uklízet všechna stanoviště, vytřeštili jsme oči: A co my?
Chybička se vloudila. Organizátoři nezvládli tak velký počet soutěžících a na Otnice zapomněli. Na poslední chvíli s jejich omluvou přišlo soutěžní zkoušení: bez procházení stezky v parku, jen u dvou lavic. Vše najednou? Vše najednou. Zvedal se vítr. Obrázky poletovaly, úkoly na papírech odlétaly, nervozita stoupala. Letos to asi nedopadne dobře. Jak na nás, Ledňáčky, mohli zapomenout?
Žádné konečné výsledky, žádné slavnostní vyhlášení. Vše musí zkontrolovat a spočítat dodatečně, bylo toho moc. Výsledky se dozvíme do týdne. Ach, jo. Smůla. Se svěšenými hlavami a nejistotou jsme šli na zmrzlinu. Děti si ji zasloužily. I další dobroty, kterými zaháněly rozpaky nad letošní soutěží.
Když přišla výsledková listina s opakovanou omluvou, musela jsem se před jejím čtením nadechnout. V hlavě mi běžely myšlenky o smůle, nespravedlnosti, bezmoci. Jakmile jsem výsledky otevřela, oněměla jsem úžasem: Ledňáčci z Otnic jsou třetí! Hurá! Postupujeme do krajského kola! Neuvěřitelná radost a zadostiučinění, že žáci neprocházeli soutěžní stezku v parku, že nemohli v klidu plnit úkoly. Zvládli to i pod velkým tlakem a spěchu, kdy řešili vše naráz. Dokázali, že vědomosti získané za tři roky přípravy na tuto soutěž zvládnou předvést i s trémou, pod napětím a v časové tísni.
Pro mě tím již byli vítězové, neuvěřitelně bystří a všestranně nadaní.
Účast v krajském kole byla třešinkou na dortu. Organizátoři už nás znají. Vždyť komu se podaří uspět a předvést znalosti o přírodě v krajském kole tři roky po sobě? Věděli jsme, že v nejstarší kategorii jsou šance na umístění velmi malé. Žáci devátých tříd, kteří se hlásí na všeobecná gymnázia, přírodovědná gymnázia, chodí do přírodovědných kroužků, na Lipku. S těmi naši žáci změřili vědomosti. O tři hlavy menší, ale odhodlaní. Pro nás byl úspěch, že jsme opět tady. Jdeme na to! Botanika, poznávačka rostlin, ornitologie, to přeci umíme. Divocí opylovači, poznávačka zvířat, voda a mokřady, to zvládneme. Dendrologie, bezobratlí, půda a život v ní, no snad nebudou otázky záludné. Ochrana přírody? Levou zadní. Stopy a pobytová znamení? No, to už bude oříšek. Uvidíme. Při vyhlašování výsledků děti pokukovaly po vystavených odměnách a uznale tleskaly všem. Jakmile přišlo na hodnocení naší nejstarší kategorie, zabořily se do židliček. Hlásí se umístění všech soutěžních družstev, od konečného místa. Když do 4. místa nezazněly Otnice, se vzájemným pokukováním po sobě a s úsměvem se napřímily. „Třetí místo získávájí Ledňáčci!“ Radost, slzy, smích. Obrovská úleva a štěstí. A víra. Naděje umírá poslední. Anetka, Marika, Tonička, Filip, Láďa, Polda. Statečná šestice, která to zvládla a která si ocenění a diplomy za 3. místo v krajskémkole Zlatého listu zaslouží. Tleskáme a děkujeme. Za reprezentaci otnické školy, za ochranu přírody, za vaši chuť se vzdělávat, soutěžit a nevzdávat se.
Dagmar Kovaříková
