Není výjimkou, že naši učitelé zařazují do hodin výuku hrou jak na prvním, tak na druhém stupni.
Například v páté třídě v hodině přírodovědy hráli žáci hru „Najdi, správně odpověz a zapiš“ – kdy paní učitelka Horáková po třídě schovala kartičky s úkoly, poté žáci dostali lístky na vepsání tajenky. Na její pokyn vyrazili a hledaly kartičky, každá kartička obsahovala otázku k právě probíranému tématu a tři možné odpovědi. Každá odpověď měla u sebe jedno písmenko. Žáci psali písmenka do své tabulky a při správných odpovědích jim vyšel – v tomto případě – nejmenší sval v lidském těle.
V hodině informatiky, při probírání látky Algoritmizace a programování, si děvčata 5. a 7. ročníků nedávno na vlastní kůži zkusila programování pod vedením paní učitelky Douškové. Každá měla napsat algoritmus na pohyb, který jim předem tajně zadala. Poté dívky postavily figurantku na základní pozici (sedla si na židli) a každá četla svůj algoritmus, který figurantka prováděla. Musím říci, že to není tak jednoduché, jak to vypadá, nejvíce jsme se zasmály u pokynu: Naprogramuj spolužačku tak, aby si na židli sedla opačně. Děvčata tato aktivita velmi bavila a dodnes na ní vzpomínáme s úsměvy.
Také v hodině angličtiny pan učitel Kociňák volí výuku hrou. Nejčastěji formou Kahootu, kdy si právě probíranou látku zkouší žáci v praxi a rovnou si při odpovědích vysvětlují, proč to tak je.
Když je učení zábavné, děti jsou více motivovány a ochotny se učit. Zábavné aktivity jim umožňují být v učení aktivnější, čímž se zvyšuje jejich zájem o nové poznatky.
Markéta Doušková
